Nenašli jste co jste hledali?
Zkuste Google vyhledávání!
|
|
Pět hlavních překážek úspěchu
1.Cíle, které neinspirují
Jinými slovy – nestojí za to. James zde naráží na klasický omyl spočívající v domněnce, že budeme šťastnější, pokud budeme mít větší byt, novější auto nebo záviděníhodnějšího partnera. Tyto věci (posledně jmenovaní prominou poněkud necitlivé zaškatulkování) ale samy o sobě neznamenají zhola nic. Důležité jsou až pozitivní emoce, které si s vytčenými předměty spojujeme. James proto doporučuje nemotivovat se vizí něčeho materiálního, ale spíše představou pocitů, které budeme po úspěchu mít. Tak se také vyhnete zklamání, když svého cíle dosáhnete a zjistíte, že vás nové auto šťastnými neučiní.
James tuto skutečnost nevynalezl, starou pravdu, že štěstí nemá smysl hledat venku, protože se, stejně jako všechny emoce, rodí jedině uvnitř, vyjadřuje (zajisté nikoli jako jediná) budhistická filozofie.
2.Strach z neúspěchu
Před důležitou zkouškou – a nemluvím pouze nebo hlavně o škole – nemůžeme spát, jsme nervózní a představujeme si, jak se všechno pokazí. Krom toho, že černými představami děláme nevítanou skutečnost o něco pravděpodobnější (podvědomě se na ni připravujeme a tím jí připravujeme cestičku – viz sympatetická magie), strach z neúspěchu paralyzuje. Důležitá rozhodnutí odkládáme, protože se předem bojíme toho, že se rozhodneme špatně. Dost často ze strachu ze selhání raději něco neuděláme vůbec – čímž je selhání zaručeno.
James doporučuje přijmout možnost neúspěchu a nedělat z něho tragédii – vnímat ho jako dočasnou záležitost, která není žádnou katastrofou, nanejvýš drobnou komplikací na cestě k vytčenému cíli. Nemá smysl představovat si, že nás neúspěch nepotká, ale stejně tak nesmyslné je nechat se tím svázat.
3.Strach z úspěchu
Podle Jamese může být ještě silnější než strach z neúspěchu – rozhodně je zákeřnější. Představa, že dosáhnete svého cíle (ať už spočívá v získání skvělé práce nebo perfektnímu ovládnutí hudebního nástroje) a nebudete se cítit o nic šťastnější, dokáže odradit. S blížícím se úspěchem si k vám najdou cestu myšlenky, které mohou pěkně zkomplikovat život: Co když tolik „obětuji“ pro věc, která vlastně nestojí za to? Jak se na mne budou dívat přátelé – nezačnou na můj úspěch žárlit a vyhýbat se mi? Co tomu řekne moje rodina? A co když všechno, pro co nyní tak tvrdě pracuji, brzy zase ztratím? Co potom?
James píše o „sebe-sabotáži“ (self-sabotage), ke které podlehnutí podobným myšlenkám (které se objevit logicky musí) může vést.
Jeho řešení mi opět připomíná inspiraci buddhistickým přístupem ke světu – spočívá ve vědomém rozhodnutí být šťastný a vděčný za všechno, co mám, takřka nehledě na momentální okolnosti – tedy nyní i v budoucnosti – ať už se veliká věc zadaří, nebo ne.
Dále radí nesoustředit se tolik na vlastní problémy (ano, každý se cítíme být středem našeho vesmíru, ale nemá se to přehánět) a myslet spíš na to, jak krásné je pomáhat svým blízkým k uskutečňování JEJICH snů a ambicí.
4.Nerealistický harmonogram
Tomuto bodu se v manažerských kurzech dnes věnuje mnoho pozornosti. A nejen tam: inspiraci najdete i v článku na našem portálu - Jak vylepšit time management.
Hlavní problém podle Jamese spočívá v tom, že lidé obecně přeceňují možnosti toho, co se dá zvládnout v krátkém časovém termínu (typicky během jednoho týdne), a podceňují se, když přijde na dlouhodobé cíle (např. rok a více). Díky tomu odkládáme úkoly na neurčito až do doby, kdy nám nezbývá už žádný čas – jejich řešení pak podle toho také vypadá. Ještě navíc ze své (pochopitelné) neschopnosti zvládnout všechno najednou vyvozujeme nesprávné závěry ohledně svých schopností vůbec a zbytečně se vzdáváme cílů, které vyžadují dlouhodobější úsilí.
Co s tím? James doporučuje ustoupit od klasických položkových seznamů toho, co musíme udělat, promyslet si předem, které činnosti přinášejí největší výsledek (pravidlo 20/80 praví, že 80 % výsledků dosáhneme ve 20 % času) a nezabývat se zbytečnostmi. Položky na seznamu si dále rozčleňte podle priority, úsilí, které musíte vyvinout, a podle toho, nakolik se vám vaše námaha vrátí. Zajistěte si tak, že jako první se budete věnovat úkolům, u kterých uvidíte výsledek. (Podrobněji o této technice viz Surprising Secret to Time Management.)
5.Strach z hluchých míst
Známe to všichni – když s něčím začneme, překonáme počáteční krizi a nadšeně sledujeme, jak rychle se ve svých dovednostech zlepšujeme (tak třeba rozdíl mezi první a druhou jízdou v autoškole). Viditelné výsledky nás povzbuzují, abychom se snažili dál. Potom ale nutně přichází nová fáze, v angličtině nazývaná „dry spots“ – dlouhé období, během kterého se zdá, že jsme se definitivně zasekli na dosažené úrovni a už se nijak nezlepšujeme. Pro mnoho lidí je tato fáze důvodem, proč s veškerou snahou skončit.
James ale v jejím dosažení vidí důvod v oslavě – překonali jste začátečnické období a blížíte se k pořádnému kvalitativnímu průlomu. Jediné, co je nyní potřeba, je nevzdávat se.
Zdroj: clanky.vzdelani.cz
(17.11.2012)
|
|
|
Nové brigády